Obsah kapitoly:
- Pochody smrti
- Opakovací otázky
1. Pochody smrti
Pochodem smrti nazýváme přesuny velké části vězňů z koncentračních táborů na východních územích (hlavně v Polsku) do vnitrozemí Německa a tamějších koncentračních táborů.
Tyto pochody, kterých byly stovky, se uskutečnily hlavně od konce roku 1944 do května 1945.
Nejrůznější odhady uvádí, že na konci války bylo v koncentračních táborech vězněno přibližně 750 000 tisíc vězňů.
O život během těchto pochodů přišlo něco mezi třetinou a polovinou tedy mezi 250 000 a 370 000 lidmi.
V době kdy se konaly pochody smrti existoval výslovný rozkaz vydaný samotným Himmlerem, ve kterém se uvádělo, že Židé nesmějí být zabíjení a má se s nimi zacházet humánně. Himmler totiž v této době vyjednával s Američany a nechtěl, aby toto zacházení s Židy zmařilo jeho úsilí.
Himmlerův rozkaz v konfrontaci s výsledky pochodů svědčí o dobrovolnosti jednání dozorců.
Účelem těchto pochodů mělo být jak přesunout Židy z východních koncentračních táborů do vnitrozemí Německa, tak údajný přesun vězňů za prací. Vzhledem k tomu, jak ale tyto pochody probíhaly můžeme říci, že jejich jediným smyslem bylo pokračovat ve vyhlazovací politice nacistů. Sledujeme-li trasy mnohých pochodů, zjistíme, že vězni ušli mnohonásobně více, než bylo nutné a jediným smyslem bylo přinutit je stále pochodovat.
